Kašpar v hlavě - MHD - Malá Hudební Deformace

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Hudba > Texty

Spídofka

Čas, prodáme svůj čas,
čest, prodáme  svou čest,
duši, prodáme svou duši
a prachy, budeme mít prachy!

Koupíme si domy,
koupíme si auta,
budou se nám klanět
a budou se nás bát …

Čas, koupíme  jejich čas,
čest, co je to sakra čest,
duše, seberem jim duše
a prachy, vydělaj nám prachy!

A prachy dělaj prachy,
lidi se třesou strachy
před tím, kdo jima  vládne
na prdel každej padne.




Řev

Dostali jsme svoje práva,
můžeme si zařvat,
dostali jsme  svoje práva,
můžeme vám nasrat.

Na ulici jen tak postáváme,
Nemáme co dělat a tak hulákáme
Fuj! Vaše fuj! domy

A Vaše a Vaše a Vaše hnusný domy!




Fuj! Vaše fuj! domy

A Vaše a Vaše a Vaše hnusný domy!




Kašpar v hlavě

Co by jsi asi chtěl,
kam by jsi pro to šel,
oheň a vodu máš,
jak přežít dobře znáš.

Co chceš víc, co chceš víc …

Pořád se ti nezdá,
že ti něco chybí,
štvou tě lidi kolem,
že něco navíc maj,
růže která voní,
taky trochu píchá,
při trhání květu
krev se špínou se smíchá.

V noci máš hlavu těžkou
plnou snů o bohatství,
ráno k nebi hledíš,
Deus meus  cur me dereliquisti,
Přes den cestu hledáš,
ale spíš se jenom flákáš,
v noci se k zemi skláníš,
Capricornus agnus dei,

V hlavě máš zlatou záři,
touhou jsi oblouzněn,
paprsek letí vzduchem,
hromem je provázen,
zahrada v bouři vzkvétá
a kolem roste plot,
plod tvých snů právě dozrál,
tak se ho honem chop!

S bohatstvím  roste síla,
se sílou roste moc,
mince je oboustranná –
bída a chamtivost.

Krví, co jiní prolili
zaplatil´s ďáblův dluh,
spletenec mysli ztratil cíl,
teď dejcháš zkaženej vzduch.

Ještě že obraz je jenom v tvý hlavě …


Nešťastníci

Bylo jich málo z mála
a kolem  velký davy,
hledali svoji cestu,
chtěli se dožít slávy.

Nenašli pochopení
a štěstí strašně málo,
život se nezastavil
tam, kde to za to stálo.

Žili pro šťastnou chvilku,
pro kterou stálo zemřít,
jak slepí žili ve tmě,
chtěli jen pár chvil prožít.

Po zádech mi běhá mráz,
tak mi tam kudlu  vraž,
mý touhy dávno znáš,
tak mě k zemi sraž.

Země se točí strašlivě rychle,
v jejich hlavách je do tvaru krychle,
po dlouhý cestě, kterou si projdou,
přes ostrou hranu zase přepadnou.

Ksichty od země sedřený
hledačů krátkýho štěstí,
zápisy do knihy viny
měněj se jen v temné stíny.


Kocovina 60. let

Ráno se probudím a všude voní káva,
voči jsou kalný a moje mysl též,
najednou jakoby z dálky hudba hrála,
tělo však přikazuje lež.

Rytmus však pomalu do kostí se vkrádá,
mozek se probouzí a já  začínám bdít,
pojď má milá půjdeme si zatrsat,
vždyť se nám vrátila slavná léta šedesát.

A tak na parketu v rytmu rokenrolu sebou šiju,
a pak pod parketem  jedno za druhým do sebe pivo liju.
Ráno se probudím a všude voní tráva,
voči jsou kalný a moje mysl též,
najednou jakoby z dálky hudba hrála,
není to punkrock a tak lež.


Křižáci

A tak přichází, vybrat krutou daň,
hrubou silou zlem, dobýt svatou zem,
s křížem ve znaku, v bílým hábitu,
zemí projíždí a je jich moc
S mečem kaleným, krví zbroceným,
životy berou si, smějou  se pod vousy.
Papež pověřil, užitím všech sil,
proslavit jeho moc temnou jako noc.

A tak přišli tam, vybrali krutou daň,
hrubou silou zlem, dobyli Svatou zem,
s křížem ve znaku, v bílým hábitu,
zemí projeli bylo jich moc.
S mečem kaleným, krví zbroceným,
životy brali si, smáli se pod vousy,
Papež pochválil, tohoto kdo tam byl,
proslavil jeho moc,  temnou jako noc

Sultán Saladin, s úsměvem nevinným,
hrubou silou zlem, dobyl Svatou zem,
a tak odchází, platí krutou daň,
zemí projíždí a je jich míň.
Oni se nevzdají,  zpátky se navrátí,
s třetí výpravou, s mečem nad hlavou,
s králem Richardem a nebo Filipem,
tiše doufají, že znovu dobyjí Svatou zem.


Ledový dotyk

Dostává strach, oči ho míjej,
ústa má dokořán  a nikdo neposlouchá.

Nechce se bát, strach krotí iluzí,
drogy a alkohol, nic z toho nezabírá.
A vidí tvář, ta tvář se šklebí,
matný odraz z vody, v tý vodě rty svý  smáčí.

Bolestivý květ na potkání rozdá
a pak celý svět konečně ho pozná.
Malovaná tvář vyzdobí stěny měst,
nejeden zvadne květ dřív  než stopy smeje déšť.

Každá obět, každý soudce,
každá žena a každý muž
ucítí chlad studený ruky,
co vychází z ledový stoky,
když projde duší, najde záda,
sveze se po nich jak těžká kláda.

Vždyť vy to znáte …


Lidi

Už se to tu zase vaří,
muži, ženy, děti, staří,
jdou, po ulicích jdou.
Mají toho vážně dost,
v očích jim zbyla zášť a zlost,
a tak jdou, do ulic jdou.

Nechtějí další, další zákazy,
nařízení,  nařízení, příkazy,
chtějí nebejt, jenom tupou masou.

A tak den za dnem kráčí
po ulicích, a cejtěj se jak sráči,
že nemaj odvahu riskovat popravu.
V duších jim zbude nasranost a smutek,
nad tím jak život jim utek,
vztek, samota, smrt.

Nechtěli další, další zákazy,
nařízení, nařízení příkazy.
chtěli nebejt, jenom tupou masou.


Zrcadla

Kyselej ksicht, jó to vždycky měl,
úsměv na tváři každýmu záviděl,
jak se aspoň chvíli smát těžce vymejšlel,
beze srandy smysl života už neviděl.

Japapá. …

Chodil často do kina na všechny vtipný filmy,
nikdy si však neužil žádný velký srandy,
navštívil krám s blbinama a koupil si lechtadlo,
nakonec ho pobavilo až vypouklý zrcadlo.

Japapá …

Chlapík se směje, očima koulí
na zrcadla kde je chvílema tlustší,
chvíli je malej a chvíli je velkej,
chvíli je vidět, že není blbej jak vypadá,
jak to tak vypadá …  není to s ním zas tak zlý!

Koupil si zrcadlo, vypouklý zrcadlo,
pověsil zrcadlo do předsíně,
koupil si zrcadlo, vypouklý zrcadlo,
pověsil zrcadlo do pokoje,
koupil si zrcadlo, vypouklý  zrcadlo,
pověsil zrcadlo do kuchyně,
koupil si zrcadlo, vypouklý zrcadlo,
pověsil zrcadlo do ložnice.

Jak to tak vypadá … není to s ním zas tak zlý!


Zlá doba

Doba je zlá, lidi jsou špatný,
proto tu hrajem písně veselý.

Politika je svinstvo, nikdo jí nemá rád,
proto  tu můžeme zvysoka na ní srát.

My jsme kapela MHD, kytara, basa, bicí,
asi nás moc neznáte, my jsme ti hoši ďábelsky rychlí.


Volby

Tak tu máme zase volby,
k urnám půjdem ještě dnes.
Komu svůj voličský hlas dáme,
na to tady sere pes.

Po volbách nám zbydou urny,
k politickým hrobům půjdem ještě dnes.
Na mrtvoly co v nich ležej,
na ty tady sere pes.

Tak tu byly včera volby,
k urnám každej svůj  hlas nes.
Politiky nakopeme,
na ty tady sere pes.

Nevěděli jestli pak politiky nakopat

Tak tu byly včera volby


Hannibal

Hannibal ad portas, křičí Římani,
Hannibal ad portas, vyjou zděšeně,
před branami stojí armáda  barbarů,
před branami stojí armáda nehnutě.

Lid se ptá: „Kde je císař?“,
lid se ptá: „Kde je legie?“,
masy se bouří, v žilách krev vře,
masy se bouří, nastává čas změn.

Hannibal ad portas, křičí Římani,
Hannibal ad portas, vyjou zděšeně,
před branami stojí armáda barbarů,
před branami stojí armáda nehnutě.

Přes Pyreneje přešel k branám Říma,
přes Pyreneje přešel nikdo ho nezastavil,
kupředu hnala ho síla víry,
kupředu  hnala ho jeho věc.


Hannibal ad portas, křičí Římani,
Hannibal ad portas, vyjou zděšeně,
před branami stojí armáda barbarů,
před branami stojí armáda  nehnutě.


Hovnivál

Povím Vám svůj příběh,
jak se skvěle mám.
Nemusím nic dělat
a nikam nespěchám.
Podpora mi stačí na chlast a žrádlo,
na gauči se válím,
a na mozku mám sádlo.

To je, ale život, takhle to mám rád,
do práce jít nemusím a dlouho můžu spát.
To je, ale život a takhle to má  rád a
do práce jít nemusí a dlouho může spát.

Šunky si jen válím cigaretu k tomu,
občas něco sežeru a nevycházím z domu.
Kámoš si jen stěžuje:  “Já furt jenom makám”
Já se mu jen směju a doma se flákám.

To je, ale život a takhle to mám rád a
do práce jít nemusím a dlouho můžu spát.
To je, ale život a takhle to má rád a
do práce jít nemusí a dlouho může spát.

A podporu mu vezmem, do práce vyženem,
Ve fabrice makat bude každej den.
Smát se potom nebude, život bude  rána,
však mi mu to spočítáme hnedka zítra z rána.


Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky