Historie - MHD - Malá Hudební Deformace

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:


Malá Hudební Deformace Místního Hudebního Družstva
s Mírně Hrozící Depresí v dosahu Městské Hromadné Dopra
vy


Myšlenka vzniku kapely se zrodila u příležitosti jedné menší říjnové  oslavy v roce 1995. Původně ústřední žert tehdejšího večera se pomalu začal stávat realitou. Nejprve se jednalo o hlavní téma hospodských dýchánků, kde se v první řadě probíraly úvahy nad vhodným názvem kapely a v řadě neposlední i otázka, kdo obslouží jaký nástroj. Kytarista původní formace měl vzhledem ke své folkové minulosti u táborových ohňů snadnou volbu: stačilo se jen troch sblížit s elektrickým proudem a měl vystaráno. Horší to bylo s baskytaristou, který zpočátku téměř zbytečně investoval do kláves,  aby s nimi zápolil až do května 96. Během tohoto období si oba tito hudebníci ověřili, že dokáží vytvořit cosi, co se hudbě alespoň trochu podobá. Vznikla tak amatérská  nahrávka s názvem "První fáze hudebního růstu".

Od října 1996 začaly v této dvoučlenné sestavě vznikat první skladby. Zhruba jednou za 14 dní se formace sešla v kanceláři jedné hospodářské budovy, aby  vyluzováním zvuků potrápila přívržence přesčasových hodin. Koncem roku se konečně kruh uzavřel a trojlístek byl kompletní. Jeden z bývalých kolegů si konečně  uvědomil, že jeho životním snem je tlouci do bubnů, zakoupil paličky a byl odhodlán udeřit.

Po čtyřech měsících úpěnlivého hledání místa, kde by okolí dobrovolně tolerovalo produkci malého, leč ne zrovna tichého spolku, dostala kapela konečně zelenou a v druhé půli července 97 dala vzniknout první demonahrávce s názvem "19200071997".

Živě kapela vystoupila poprvé 4. 12. 1997 v klubu Mlejn v rámci Jam session Rockové školy se zhruba desetiminutovým programem. V lednu 1998 vznikl druhý demosnímek s názvem "MAKSIXINDL",  s nímž se skupina chystala vyděsit příznivce rockové hudby uspořádáním několika živých vystoupení. Krátký koncertní set se bohužel objevil na pódiích pouze dvakrát. V  květnu 98 těžce onemocněl bubeník a kapela se na tři měsíce úplně zastavila.

Po této pauze se opět sešla v kompletní sestavě na začátku srpna a začala urychleně pracovat na chystané nahrávce, dohodnuté se studiem na poslední srpnový týden.  Co se nestihlo ve zkušebně, dodělalo se ve studiu. Ačkoliv ne všechny nápady byly realizovány, bylo jich dost na to, aby původně chystaný demosnímek vykrystalizoval v regulérní album, nazvané  "PUNKOTOČ" a vydané v polovině října 98.

Ovšem ne vše se vždy zdaří a vržená mince opět dopadla na opačnou stranu. Ten, kdo sedával za bicí soupravou, tam najednou neseděl, ten, kdo se tam chtěl  usadit, se tam nakonec neusadil, a loď, plující pod vlajkou MHD, se najednou ocitla na mělčině.

Nový, svěží vítr začal vát až s příchodem stávajícího bubeníka v březnu 1999. Kapela oprášila některé staré věci a v sestavě  Jan Slaba - kytara, zpěv, Radek Otřísal - basová kytara, zpěv a Luděk Stránský - bicí vytvořila nový repertoár, z kterého o půl roku později sestavila další demosnímek s titulem  "Není to s ním zas tak zlý".

Rok 2000 nebyl příliš plodným rokem. Za zmínku snad jen stojí vydařená oslava pátého výročí vzniku kapely vžském klubu Batalion dne 26. října. Jinak  byl rok 2000 spíše ve znamení spousty problémů spojených se stěhováním ze zkušebny do zkušebny.

Rok 2001 ovšem přináší kromě řady živých vystoupení, nového alba „Kašpar v hlavě“, také nemalé personální změny. Kapelu po natočení druhého alba opouští spoluzakladatel a doposud jediný kytarista souboru - Jan Slaba. Na jeho místo přichází hned dva stejného druhu
Marcel  Janeček a Tomáš „Gery“ Břínek.

Ačkoli se zpočátku zdálo, že kapela je v nové sestavě odhodlána ohromit posluchače sílou dvou kytar, později se toto odhodlání ukázalo pravděpodobně  nesdílené jedním z nově příchozích. A tak se soubor ze zamýšleného počtu 4 dne 14. 10. opet smrskl na tříčlenný a rozloučil se s Gerym, jehož aktivita se od června dá  shrnout následovně: s kapelou si zahrál jen dvakrát - při náboru nových členů a jako host na rozlučkovém koncertu s původním kytarovým mágem. Od té doby už jen mluvil.

Rošáda na postu kytarového mága nebyla rošádou jedinou. Kapela stěhuje veškeré své technické zázemí z přímo do rodného domu bubeníka, do vesničky Lavice u Sobotky. Zde se během dvou dnů Marcel seznamuje sárem, aby své působení v odstartoval 18. 8. 2001 velmi úspěšným vystoupením na festivalu v Trutnově.

Definitivním opuštěním Pražských zkušeben dala kapela také sbohem pravidelným zkouškám. A tak se také zastavil stroj chrlící jednu skladbu za druhou. Občasné zkoušky se ukázaly  být neefektivními. Co se jeden den vytvořilo, si už za 14 dní nikdo nepamatoval. V létě 2002 se tedy trojice stěhuje na týden do zkušebny a vytváří 8 nových skladeb, z nichž jich 6 na  podzim nahrává. Vzniká tak audio záznam, který je základem multimediálního díla SEDM, které kromě šesti audio stop obsahuje též stopu sedmou, datovou, jejíž součástí je kromě jiného i videodokument o kapele a tři klipy. Dokončovací práce tohoto počinu byly ovšem prováděny pod heslem „nebudeme platit za to, co si můžeme udělat sami“. A tak finální  nosič spatřuje světlo světa až v 2004.

Léta 2003
2007 jsou ve znamení poklidné existence. Občasné zkoušky, téměř nulová tvorba a řada vydařených koncertů. Zralé  ovoce bylo sklízeno, červů a hniloby bylo minimum. Žně ovšem netrvají věčně. Zatímco Luděk s měli kromě rodinných radostí i řadu jiných činností  na práci, Marcel se nudil. Koncem roku 2007 navíc docházelo ke koncertnímu útlumu. Každé druhé vystoupení bylo spíše veřejnou zkouškou a následně se ani nedařilo žádné koncerty  domluvit. Vzniklou situaci ovšem nikdo neměl chuť ani sílu řešit a tak byl Marcel několik měsíců jednou nohou na odchodu, druhou nohou ve své zbrusu nové kapele a hlavou ve spolku THE fialky.  Dne 5.9.2008 naposledy přehrává celý repertoár MHD a definitivně po více jak sedmi letech odchází.

Po půlroční pauze začátkem roku 2009 přicházejí hned dva borci. Spoluautor většiny repertoáru a zakládající člen kapely Jan Slaba a zbrusu nový kytarový mág Jakub Micka. Zkoušky sice probíhají nepravidelně, ale častěji než jen zřídka. To vede i k tvorbě nových písní. Rychlost práce kapely je ovšem ovlivňována řadou vedlejších faktorů. Mezi hlavní patří 6 dětí a jeden krteček. Zatímco některé děti bývají občas nemocné a bez táty to zvládají velmi obtížně, krteček se nechce smát na lidi jen z pódia, ale rád by občas do světa. Ale to vše je ještě překonatelní, čili i když je zrovna doba zlá, není to s náma zas tak zlý a pod heslem „nebudeme platit za to, co si můžeme udělat sami“ ještě něco zcela jistě vyprodukuje …


Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky